Zkouška blogu

Ták opravdu sem málo píšu, ale zkusím se znovu rozepsat. Děti povyrostly, za tu dobu jsem nabrala víc zkušeností nejen v navrhování interiéru, ale také ze sklářství a stále se aspoň trošku držím v mém vystudovaném oboru a to je stavebnictví. Nyní doufám, že bude víc času na psaní a kreslení.

To je jedna z mých posledních fotek s rouškou na krku. Tak mě vyfotil můj syn nedávno ve Vojanových sadech u mého milovaného šeříku.

Začala jsem sem psát už asi tak před 10. lety, tenkrát mě inspirovaly blogy o stylu a mně se moc líbil blog Nika Chic a Heels in Prague.
To bylo krátce po vystudování vysoké školy, pracovala jsem ve velké stavební firmě a naivně si myslela, jaké možnosti budu mít v zaměstnání. Když růžové brýle spadly z mých očí, rozhodla jsem se pro jinou českou stavební firmu, která byla zaměřena na rekonstrukce zajímavých historických budov a na luxusní budovy v Čechách. Jsem za tu práci vděčná, mnohé jsem se naučila a vyzkoušela.
A mezitím jsem realizovala své první návrhy interiérů spíš pro známe a rodinu. Od mala mě bavilo si představovat, jak jsou budovy situované, jak jsou v nich rozmístěné pokoje a jak jsou zařízené. Měla jsem velkou výhodu, vyrůstala jsem nedaleko Kampy a základní a střední školu absolvovala blízko Národní třídy v Praze. Zde jsem mohla čerpat inspiraci v krásných historických domech a okolí. Část domů jsem měla možnost si projít, protože v nich bydleli mí kamarádi a ty úžasné prostory s vysokými stropy, starožitným, či moderním nábytkem mě inspirovaly. Naše babička s dědečkem bydleli v krásném velkém bytě na Arbesově náměstí, kde bylo spousta obrazů a velká knihovna až do stropu.
To je má záliba, mít v bytě hodně obrazů a hodně knih. Byla jsem na ně odjakživa zvyklá, nejen od prarodičů, ale i od rodičů. Můj táta je restaurátor nábytku, ale i když jsem jedno období neměla starožitný nábytek ráda, nyní už mám jiný názor a to zejména pro kvalitu a zpracování dřívějšího nábytku. A obrazy jsme měli vždy a všude. A pokud jich bylo málo, některé jsem sama namalovala nebo zarámovala oblíbené fotky. Mám ráda minimalismus, ale v otázce knih a obrazů ne. Nyní už moc nemaluji, ale ráda nacházím české umělce a vyhledávám si různé grafiky pro náš byt.

A tahle krásná grafika od https://www.mmmoje.cz/ čeká na zárámování.

Mám ráda design. O designu mám mnoho knih, sledují různé weby a veletrhy a už mnoho let chodím na Designblok, Dyzajnmarket a psala jsem i pro jeden designový festival. Ale hlavně mám ráda český a slovenský design a baví mě objevovat nové české a slovenské designéry. Raději investuji do děl od nich než do designu, kde nevím, kdo je autorem. Proto náš interiér také zdobí různé obrazy od českých umělců. Samozřejmě mám už i slabost pro sklo. Už skoro pět let pracuji pro jednu krásnou českou sklárnu, která vytváří úžasné osvětlení. A čím víc s touto značkou pracuji, tím mě baví objevovat různé techniky sklářství a v interiéru si pohrát se světlem. To neznamená, že náš byt je celý designový. Nejenom, že máme malé děti, takže na nějaký typy nábytku si ještě počkáme, ale také jsme kovářovic kobyla, která se rychle před mým druhým porodem stěhovala a nebyl čas, některé věci realizovat. Ale až ten čas nazraje, určitě budou a já se mezitím ujišťuji, že ty moje prvotní návrhy jsou opravdu správné.

Inspirace pro balkón z https://www.elle.se/decoration/inred-balkongen-i-lyxskandinavisk-stil-7-tips/

Dávám si předsevzetí, že sem budu aspoň trošku psát, občas ukážu na čem pracuji a třeba dodatečně zrecykluji články, které jsem psala do Floristiky, kde jsem radila, jak zařídit květinářství. Byla to krásná práce, něco jsem se naučila a třeba na pinterestu do teď sleduji fotky z květinářství a floristiky. Dnes mým cílem bylo přesadit květiny a bylinky na balkóně, ale počasí mi nepřálo, proto jsem měla čas konečně něco napsat. Prosím, buďte mi věrní, brzo sem něco napíšu. Přeji Vám krásný květen.

Knihy - architektura - dřevo - myšlenky

Dnes jsem dostala nové, spíš staré knížky od táty. Ne, že bych jich měla málo a ne, že ten seznam, co chci přečíst je krátký, protože prostě nestíhám a není čas, ale obzory a inspirace se musí pořád sbírat.

Momentálně mám rozečtenou Architekturu štěstí od Alain de Bottona. To je takové hezké čtení a krásné úvahy. Nelze číst v kuse, vždy jen kousek a pak si tak přemýšlet o dané myšlence a hledat ji v okolí. Určitě ji doporučuji.

K Vánocům jsem dostala životopis Le Corbusiera od Anthonyho Flinta. Není to klasický životopis plný faktů, tenhle jde trošku pro mě do románu a proto je možná víc čtivější než klasické životopisy.

I když si myslím, že vím, jak určité materiály pracují v čase, jaké mají vlastnosti atd.. Tak jsem hledala knihu, kde se víc dozvím o dřevě a tak jsem zvědavá, co mi dá tato spíše stará kniha o tom Co a jak se dřevem od J. Vintera.

A abych se nenudila, tak mně táta vybral knihy Emila Filly - Myšlenky od Čestmíra Berky a Realismus bez břehů od Rogera Garaudy. Doufám, že si udělám čas a budu si užívat tyto knihy.

Co Vy teď čtete? Jaké máte rádi knihy?

Curych - jezero

Vzpomínka na léto - Curych a jeho krásné jezero - dovolená, kterou jsem si vychutnala, jak válení u vody, tak atmosféru místa, tak i moji oblíbenou architekturu. Loňské léto bylo ve znamení stěhování a blížícího se porodu, takže ani nebyl čas nebo síla vyrazit dál než na chalupu a možná o to víc, jsem si tuhle cestu užila. Na tuhle dovolenou jsme se vydaly jen dvě ženy a tři malé děti a postupně jsme se setkávaly s rodinou a přáteli a dokonce se k nám na závěr přidal i můj muž.
Měli jsme možnost užít si jezero a město během čtrnácti dnů, nebyla to jen taková ta rychlovka, kdy máte potřebu vidět všechno a hned. Měli jsme čas a tak jsme si užívali návštěvy koupaliště, pomalé procházky kolem jezera, dětská hřiště, parky, výhled na hory a ještě překrásnější pohledy na jezero. Zde je pár fotek, možná víc fotek přidám na facebook nebo instagram. Příště pro změnu o městě.

Zaha Hadid - Unbuilt - Galerie Josefa Frágnera

Do 27.10. máte možnost vidět krásné, ale nerealizované stavby od úžasné architektky Zaha Hadid v Galerii Josefa Frágnera. Výstava představuje výběr z nerealizovaných projektů, rozdělených dle typu konceptu, třeba na výškové budovy, stadiony, skořepiny a další. Běžte se určitě podívat, je to nádhera a nezapomeňte si vyzkoušet 3D brýle a užít si,alespoň na chvíli pobýt v jejich stavbách.

Zaha Hadid zemřela minulý rok na jaře, v necelých šedesáti šesti letech. Zaha Hadid byla představitelkou dekonstruktivismu, byla a je jednou z nejvýraznějších žen ve světové architektuře a jako jediná žena obdržela Pritzkerovu cenu za architekturu (něco jako Nobelova cena). Více o její práci si můžete přečíst na stránkách jejího studia Zaha Hadid Architects.

Zaha_Hadid_by_Brigitte_Lacombe

Samozřejmě je příjemnější si užít výstavu s podobně naladěnými lidmi........

Vladimír Dedeček - Index of Works

Kdo nestihl vernisáž a ani výstavu Vladimír Dedeček: Práca, jako já, má ještě možnost vidět video instalaci od Petera Kudlička k této výstavě v Galerii Jaroslava Frágnera, kterou lze shlédnout do 17.1.2016. Dokument zachycuje zajímavý pohled do myšlení architekta, který je určitě přínosný pro studenty architektury. 

Budovy Vladimíra Dedečka se mi líbí obzvlášť na černobílých fotografií, kde mi připomínají stavby Le Corbusiéra a Oscara Niemeyera. Krásná je Vysoká škola Polnohospodárská v Nitře z roku 1956. Z těch staveb, i když jsou monumentální, mám pocit klidu.

Vysoká škola Polnohospodářská v Nitře - foto from architectuul.com

Vysoká škola Polnohospodářská v Nitře - foto from architectuul.com

Poslední dobou přicházím více k chuti monumentálním stavbám v staré zástavbě architektury. Dříve mě tyto stavby nebraly a myslela jsem si, že narušují harmonii původní zástavby. Ale tak se to brát nedá, v danou dobu, kdy tyto stavby vznikaly, to byl nový styl, nový pohled na hmotu a zpracován novým způsobem. Lidé na nové věci a na nové pohledy vnímání nejsou zvyklí a co neznají, je znejišťuje a mohou se toho bát. Proto podvědomě řeknou ne to sem nepatří, to není hezké. Zkuste se podívat na Slovenskou Národní Galerii od Vladimíra Dedečka s odstupem, mně se líbí. "Původní plán počítal se zbouráním budov ze 40. let, které dodnes stojí mezi galérií a hotelem Děvín. Tam měl být hlavní vstup, v kterém by se střetávala moderní stavba, administrativa a historická budova Vodných kasáren. Domy se však nezbouraly a utrpěl tím celý návrh. Dedeček se nemohl naplno vyjádřit. Pověděl jedno slovo, ale celá věta nedozněla.", jak řekl Szalay.

Slovenská Národní Galerie - foto from architectuul.com

Slovenská Národní Galerie - foto from architectuul.com

Více si o Vladimíru Dedečkovi můžete přečíst v článku od Peter Szalay a nebo na architectuul.com.

ČESKÝ KUBISMUS

Minulou středu se konala vernisáž při otevření nové expozice Český kubismus v ikonickém kubistickém domě U Černé Matky Boží. Na zmíněnou výstavu jsem se těšila dlouho a dokonce jsem na ni vyrazila o několik dní dřív než byla otevřena, až tak jsem byla netrpělivá. A opravdu stojí za to ji vidět! Vše je krásně nasvícené, vystavené, doprovodné komentáře jsou výstižné. Dozvěděla jsem z nich některé věci, které o kubismu nevím. A až si to vše prohlédnete, sejděte do prvního patra, kde je kubistická kavárna Grant Cafe Orient od Josefa Gočára, která byla před pár lety zrekonstruovaná dle dochovaných materiálů a fotografií a dejte si kafe s nějakým zákuskem. Josef Gočár navrhl celý dům v roce 1911. Původně dům nebyl celý kubistický, ale byl navržen ve stylu moderny, až postupem času při nástupu kubismu, návrh upravil do kubistické formy, proto půdorys budovy odpovídá moderně. Prohlédněte si detaily interiéru, jako je zábradlí, informační tabule a další krásné věci, které k domu patří. Pokud kubismu nebudete mít dost, v přízemí je Galerie Kubista, kde si můžete zakoupit publikace, porcelán, keramiku, šperky a dokonce i původní nábytek. 

Soubor nábytku navrhl Josef Gočár, část souboru restauroval můj otec Karel Králík.

Kubismus miluji, možná ne tolik jako funkcionalismus, ale hrany a tvar krychle nebo kvádru mě na budovách a dekorativních předmětech fascinují. Obecně mám ráda kubismus na budovách. Mám oblíbený nárožní činžovní dům od Josefa Chochola na Vyšehradě v Neklanově ulici nebo Kovařovicovu vilu pod Vyšehradem, kterou také navrhl Josef Chochol. Zároveň Kovařovicova vila tvoří vyjímečný soubor domů s vilou od Emila Králíčka, která je secesní a s vilou od Otakara Novotného, která je moderní.

Nárožní dům a Kovařovicova vila od Josefa Chochola.

A teď k výstavě, udělejte si čas a vše si prohlédněte a přečtěte, na závěr si můžete sednout a podívat se na projekci kubistických budov, k tomu si nezapomeňte vzít mapku a až budete mít čas, udělat si procházku po pražské kubistické architektuře.

Kubismus v Čechách vznikl v roce 1911 a trval do roku 1923, byl inspirován Picassovým výtvarným dílem, krystalickými přírodními tvary, architekturou pozdní gotiky nebo Santiniho barokní gotikou, jak deklaroval Pavel Janák v Uměleckém měsíčníku v roce 1911. Kubismus je v celosvětovém měřítku v Čechách unikátní, protože pronikl do všech uměleckých oborů, počínaje malířstvím, sochařstvím až po architekturu a interiérový design.

Emil Filla - Zátiší se sklenicí a hruškou, Josef Čapek - U vody.

Otto Gutfreund - Úzkost a Kubistické poprsí.

Asi nejraději mám kubistický porcelán. Dózu od Pavla Janáka, kterou vidíte v pravém dolním rohu na fotce, bych si moc přála. Vlastně i ostatní dózy, kávový soubor jsou od Pavla Janáka. 

Dózy a kávový set od Pavla Janáka.

Josef Rosipal.

Kubistická typografie je úžasná, líbí se mi plakáty z té doby. Na výstavě si všimněte doprovodných textů, zajímavé je výrazné šestiúhelníkové O.

Josef Čapek - pravděpodobně "Scéna Červená sedma", Václav Špála - A přece! Výstava několika tvrdošijných.

Josef Čapek, Vlastislav Hofman a víc už bohužel nevím.

Kubistický nábytek částečně vycházel z Biedermeieru, má dynamický tvar, hladké monochromní plochy bez plastického dekoru. Konstrukční a prostorové vztahy jsou zdůrazněny skladbou dýhy a výraznou barevnou textilií na čalounění, která se například opakovala na tapetách. 

Soubor nábytku pro herce Otto Bolešku od Josefa Gočára.

Pavel Janák - Stolek ze souboru nábytku do pánského pokoje.

Na závěr bych asi citovala část textu z této expozice "V kontextu umění a designu 20. století představoval kubismus poměrně krátkou epizodu, která však v českém prostředí dosáhla jedinečné intenzity a zralosti. Díla vzniklá v jejím duchovním vzepětí jsou obdivuhodná a inspirující dodnes." Pokud si chcete přečíst o kubismu a mít pohromadě přehled většiny kubistických budov z Čech, doporučuji knihu Český architektonický kubismus od Zdeňka Lukeše, kterou vydala Galerie Jaroslava Fragnera. Přeji Vám krásný zážitek z této výstavy!

Josef Chochol - nábytek pro anglický kroužek v Obecním domě v Praze.

Otakar Novotný - Soubor nábytku do pracovny a jídelny Antonína Ledče, Josef Gočár -  psací stůl.

Eva Eisler přednáška ve Scholastice

Před pár dny jsem byla na krásné přednášce Evy Eisler, která se konala ve Scholastice. Vracím se v myšlenkách k přednášce, a i když nejsem designér ani architekt, vlila mi chuť, jít si za tím, co mě baví. Na přednášce bylo hodně mladých lidí, kteří ještě možná pořádně neví, co v životě chtějí dělat, ale zrovna takové přednášky je mohou motivovat.

 přednáška ve scholastice foto from facebook - scholastika

Jedna z dalších věcí, která se mi líbí je, že paní Eva Eisler nemá ráda škatulkování nebo nálepkování, je jedno, jak se tomu říká. Také to nemám ráda, o to víc co se mi narodil Matěj. Vnímám lidi, jak hodnotí a snaží se člověka někam zařadit, přitom to není důležité. Tak to byla jen malá vsuvka.

foto from stylepark.com

foto from designeast.eu

Přednáška byla zaměřena na období od roku 2000 do teď. Mám ráda životopisy a ráda bych se dozvěděla i víc o Evě Eisler. Eva Eisler vystudovala průmyslovou školu stavební, ale nemohla studovat architekturu, protože její otec, který byl vědec, emigroval do Ameriky. Pracovala jako projektantka v známém ateliéru SIAL. V roce 1983 odjela na roční stáž s manželem Johnem a syny Markem a Martinem do New Yorku, kde nakonec zůstali. V USA po třech letech od příjezdu začala přednášet na Parsons School of Design, poté na New York University a Rhode Island School of Design. Zúčastnila se samostatných i skupinových výstav po celém světe. Získala řadu ocenění, mezi nejvýznamnější patří například fellowship Award. Mezi významné milníky své práce považuje dlouhodobou spolupráci s významnou galerií Helen Drutt, prezentaci své práce na škole architektury Kolumbijské univerzity, spolupráci s německou firmou MONO a vedení ateliéru K.O.V. na VŠUP.

MONO foto from stylepark.com

Nicméně Eva Eisler je v posledních letech hlavně kurátorkou a vyučuje K.O.V. na VŠUP. Jednu z výstav, kterou měla na starosti byla výstava Cartier v Jízdárně Pražského hradu, která byla pokračováním řady tematických světových výstav, která mapovala 163 let této světové šperkařské firmy. Přesně si vybavuji den, kdy jsem na výstavě byla, atmosféru a pocit z výstavy, bylo to úžasné.

Další z krásných věcí, kterou jsem viděla, byl Strom života od Preciosy na Designbloku 2014. Myslím, že celkově ten rok byl vydařený a expozice v Art Housu byla úchvatná.

Mezi další výstavy, na kterých se kurátorsky podílela Eva Eisler, byla výstava Moje Evropa, která nejdříve proběhla v Bruselu a poté v DOXu. Představovala 41 současných českých tvůrců z oblasti současného umění, architektury a designu, kteří měli za úkol vyjádřit Evropu. Dále svoji práci představila v jihočeském Domu v Českých Budějovicích pod názvem Objekty.

foto from designeast.eu

Eva Eisler je zajímavá žena, která toho dokázala v životě hodně. Zvládla překonat různé překážky, a když se jí jeden z posluchačů přednášky zeptal, jak to vše zvládla. Eva Eisler odpověděla, že měla štěstí a nebála se. Strach je do jisté míry vhodný, ale nesmí nás ochromit zkusit něco nového nebo se bát jít za svým snem.